Funkční manuální medicína (Tichý)

PREREHABILITACE

Rehabilitaci většina lidí vnímá jako léčbu pohybového aparátu pomocí různých přístrojů nebo manuálních technik. Rehabilitace je však pojem mnohem širším. Vnímáme ji jako komplexní péči o člověka s jeho tělesnou a duševní složkou, které spolu musí existovat ve vzájemné jednotě a shodě, aby se mohl člověk cítit zdráv. Snažíme se přijít na důvod, proč potíže vznikly. Neléčíme tedy pouze příznaky (symptomy) nemoci, ale důvody jejího vzniku v kontextu osobní, rodinné, pracovní a sportovní historie (anamnézy). Není to žádná novinka. Dříve lékaři tak pracovali, znali generačně danou rodinu a věděli, na co její členové trpěli a s čím se potýkali. Nejlepší je nemocem předcházet. Pokud již nějaké potíže vznikly, je potřeba rychle a účinně vyřešit jejich příčinu. K tomu všemu využíváme nejnovějších poznatků.

Aby rehabilitace měla smysl a byla účinná, musí jí předcházet nezbytná fáze, kterou můžeme označit jako prerehabilitaci. Smyslem prerehabilitace je připravit tělo člověka na vlastní rehabilitaci, aby mohla účinkovat tak, jak má.

Prerehabilitace je soubor diagnostických a léčebných postupů s cílem zjistit stav vnitřního prostředí a cíleně ho uvést do dobrého funkčního stavu. Stejně tak je nutné do detailu diagnostikovat funkční stav pohybového aparátu. Pokud jsou nalezené nějaké problémy, je nutné nalézt jejich příčiny a naprosto cíleně je léčit. Tyto potíže mohou být zjevné, jako například stavy po operacích, úrazech, akutních zánětech apod. Často se však jedná o dlouhodobé (chronické) potíže, onemocnění a bolesti, které jsou často doprovázené neobvyklou únavou. Nemusí vést k invalidizaci člověka, ale více či méně snižují kvalitu života. Jejich příčiny bývají často skryté a neodhalitelné obvykle používanými diagnostickými přístroji. Intenzita tělesných změn je pod jejich rozlišovacími možnostmi.

Hlavním cílem prerehabilitace je přitom diagnostika a léčba zjevných či skrytých infekčních zánětů, o který nemusí vědět ani pacient, ani jeho lékař, ale které se zcela typickým způsobem projevují ve funkci pohybového aparátu. Infekční zánět, i ten skrytý, stojí obvykle na počátku zdánlivě začarovaného kruhu, se kterým si medicína často neví rady. Hatí účinky fyzioterapie, zvyšuje riziko pooperačních komplikací, prodlužuje léčbu, zvyšuje riziko poranění a stejně tak zvyšuje riziko vzniku různých patologických procesů ve vnitřním prostředí organizmu.

Je vědecky prokázáno, že infekční záněty i ve své skryté (latentní) fázi naprosto typicky ovlivňují a mění chování pohybového aparátu. Jinými slovy, pohybový aparát je obrazovkou Vašeho těla, na které se velice přesně zobrazí všechny Vaše problémy. Je jen potřeba umět z této obrazovky číst. Proto je nezbytně nutné přítomnost těchto zánětů v těle potvrdit, nebo vyloučit. Bez tohoto kroku je rehabilitace ve většině případů neúčinná, nebo funguje pouze krátkodobě, nebo dokonce může uškodit. Teprve po odstranění zánětů, je možno udělat precizní funkční diagnostiku pohybového aparátu, která není zkreslená přítomností virové nebo bakteriální infekce. Tato správná funkční diagnóza určí další směr následné rehabilitace, která je pak naprosto cílená. Prerehabilitační fáze je z výše uvedených důvodů také velmi vhodná bezprostředně po úrazu (poúrazová), bezprostředně před operací (předoperační) a bezprostředně po operaci (pooperační).

Co říci závěrem? Je zásadní rozdíl mezi léčbou terapeutem se zavázanýma očima, nebo terapeutem s očima dokořán, který je schopný provést dokonalou diagnostiku funkčního stavu Vašeho těla a zjištěné poruchy cíleně a rychle léčit. Pokud má být jakákoliv léčba účinná, musí vycházet z precizní diagnostiky a musí zvažovat individualitu každého jednotlivce v souvislostech s jeho rodinnou, sociální a pracovní situací. Unikátní prerehabilitační fáze, kterou jsme zavedli, je zcela klíčová pro rekonvalescenci jakéhokoliv patologického stavu organismu. Bez této fáze je rehabilitace pouze slepou cestou pokusu a omylu. Součástí prerehabilitace a následné vlastní rehabilitace je světově originální metoda Funkční manuální medicína, jejímž autorem je doc. Tichý.